Psychoterapie 

Mnoho nemocí nejen psychických ale i fyzických je způsobeno psychologicky. „Kolik lidí je nemocných , protože nemá na práci nic zajímavého, jejich život je plochý a jednotvárný , poněvadž nemají naději…, poněvadž  se nikdo o ně nezajímá a ani nemají naději , že by kdo o ně kdy měl skutečný zájem…“

Vzpomínky traumatické.

Mají vždy týž obsah – v tom je originalita psychoanalýzy , že nalezneme takové vzpomínky ne u některých , ale u všech neuropatů. Když se nezjistí , je to jen proto , že se nepodařilo přimět nemocného , aby se přiznal.

Psychoanalýza .

Existují případy, kdy si člověk plně uvědomuje příčiny svého jednání a přesto nemůže jednat jinak. Jsou pocity viny , rozpory a frustrace , jež se stále udržují  ve vědomí jedince a nejsou nikdy vytěsněny. Mohou se stát stále přítomnými klíčovými body sebeničivých tendencí; nejde tu pak o prostou autoregulaci bio psychického života, směřující k navození biologické rovnováhy, nýbrž  o projev úsilí člověka nově formovat sama sebe.

Psychologické kořeny  psychických poruch vidí pacient v neřešitelných konfliktech. Osobnost může vytěsňovat z vědomí  jakýkoli traumatizující zážitek , který ohrožuje život a který není schopen reálně odstranit nebo se s ním vypořádat. Takové silné afektivně podtržené prožitky budí v jedinci pocity méněcennosti, vytváří v něm slabá místa jeho porážky v určitých životních situacích, a proto je blokována mimo vědomí.

Pojem empatie .

Vyjadřuje převážně bezprostřední emocionální vztah mezi dítětem a osobou pro ně význačnou , zejména matkou. Charakterizuje především údobí života dítěte od 6.do 27.měsíců. je jádrem rozvíjejících se vztahů dítěte k sociálnímu prostředí.

Základní znaky mezilidských vztahů člověka v dospělosti jsou především dány povahou zkušeností v těchto prvních vytvářených vztazích dítěte, i když nové zkušenosti v průběhu života mohou mít zpětný vliv buď kladně korigující , nebo zhoršující.

Psychopatologické symptomy a syndromy.

Jsou v podstatě  rozmanitými způsoby obranných , i když z hlediska společnosti neadaptivních reakcí, jimiž se osobnost pojišťuje proti úzkosti a vyrovnává s konfliktovou situací.

Rozdíl mezi normální a patologickou kompenzací potřeb je dán pouze tím , do jaké míry si individum ještě uvědomuje její smysl.

Společné kořeny psychických poruch tkví v negativní rané zkušenosti nemocných , kteří se v nejcitlivějším formativním údobí nesetkali s dostatečným oceněním a přijetím ze strany nejbližších osob.

Dynamická psychoterapie .

Vychází z toho , že v člověku jsou vnitřní intrapsychické síly , které mohou být ve vzájemném konfliktu. Tyto pocity či motivy si člověk uvědomuje  v různém stupni, některé zřetelně , jiné méně zřetelně,a některé mohou být zcela nevědomé. Člověk reaguje nejen podle toho , co na něj bezprostředně působí, ale i podle toho , co se v něm odehrává uvnitř a čeho si nemusí být plně vědom. Bez znalostí těchto motivů se jeho chování může zdát  jeho okolí nebo i jemu samému nedostatečně  odůvodněné nebo málo pochopitelné. Chorobné příznaky mohou být nejen důsledkem vnějšího stresu , ale i projevem nevyjádřených a potlačených pocitů.

Muž například tlumí své agresivní pocity, které v něm vyvolává nespravedlivé chování rodiny či někoho, protože to nezapadá do jeho představy o sobě jako vlídném a laskavém člověku. Žena tlumí své pocity a projevy lítosti , které v ní vyvolává hrubé či chladné chování manžela, protože to neodpovídá jejímu sebe pojetí jako obětavé manželky. Dynamický náboj těchto citů, zejména v opakujících se a protrahovaných situacích, takovým potlačením  nutně nemizí a může hledat cestu ven přemístěním se na jiné objekty, může se kumulovat s následnými nepřiměřenými výbuchy nebo konvertovat do různých  psychických či somatických symptomů.

Dynamická psychoterapie.

Jedinec nereaguje na reálnou osobu nebo na reálné chování jiné osoby, ale na to , co si do této osoby promítá ze svých zážitků a vztahů minulých. Například; na svého spolupracovníka reaguje jako na svého nepřejícího staršího bratra, s nímž v dětství soupeřil. Z jedné situace  nepřiměřeně reaguje  na druhou podobnou.

Například svou zkušenost  s první láskou , která ho zradila , přenáší do vztahů k dalším , zcela odlišným dívkám a anticipuje stejné zklamání . to ovlivňuje jeho chování , jež  se nepříznivě odrazí v novém vztahu, a tak si vlastně sám připravuje to , čeho se obává.

Stejně jako si v prvním případě muž bude i nadále „kazit“ své vztahy ke spolupracovníkům , bude si kazit vztahy i k dívkám.

Analýza transakcí.!

Zkoumá aktivizaci stavu při interakci dvou osob . podmínkou plynulé komunikace je , že oslovený odpovídá z toho stavu ega , kterému byla adresována. Pokud tomu tak není  transakce se zkříží a v komunikaci vzniknou nesnáze.

Když např. muž se věčně dotazuje ženy , kdy bude večeře, tak v ženě reaguje podrážděné dítě, „co mě pořád honíš? Nebo kárající rodič, „až uklidíš pokoj, byly aktivovány  nesprávné stavy ega, protože otázka byla adresována na dospělého  a odpověď měla znít ;“za pět minut“, o sedmi, nebo podle dohody jsi měl udělat večeři ty, bylo-li přátelským ty moje kočičko, vyvoláno dítě , dítě má také zaznít v odpověď dítěte ty můj medvídku“ , a ne odpověď rodiče ; nedělej ze sebe hlupáka.

Analýza scénáře a her.!

Scénář je životní plán  utvářející se působením prostředí a výchovy v dětství. Rámec tvoří čtyři základní životní pozice pro posuzování  sebe a druhých lidí; „já jsem dobrý, vy jste dobří, „já jsem dobrý , vy jste špatní“ scénář může mít formu rodičovského příkazu;“nikdy nikomu nevěř“, „na co sáhneš , to pokazíš“ , život nestojí za nic.

Při hře „kopejte do mě“může být důsledkem životní pozice ;já jsem špatný , oni jsou dobří.“ hra spočívá v tom , že jedinec tak dlouho opakuje a zintenzivňuje své provokující chování, až si vyslouží napomenutí, kritiku, odmítnutí nebo trest, to bylo cílem hry, potvrzuje , si svůj předpoklad že má vždycky smůlu, nikdo ho nemá rád, a nestojí za nic , z toho získává výsledné uspokojení , i když za to platí nepříjemnostmi.

Při hře ; „už tě mám ty darebáku“ jedinec číhá na okamžik , kdy může partnera přistihnout při chybě, nesprávném chování , lži , klamu , aby na to mohl náležitě poukázat. Potvrzuje  si tím , že lidé jsou zlí  a to mu poskytuje uspokojení.

Transakční analýza .

Má pacienty naučit rozumět svým stavům ega a diferencovaně je používat a současně brát v úvahu stavy ega u druhých. Pomoci pacientům , aby se dopracovali k optimistické  životní pozici „já jsem dobrý , vy jste dobří.“

Patogenní komunikace.

Tato forma komunikace spočívá v tom , že dává současně dva  protikladné pokyny nebo vyslovuje  na dvou úrovních  protikladné požadavky, takže ať jedinec udělá cokoliv , vždy to může být označeno za špatné.